Šlehačková oblaka

 Šlehačková oblaka je knížka od Terezy Salte (Tereza in Oslo), kterou asi většina znáte. Na její instagram jsem narazila někdy na začátku tohoto roku, rozklikla jsem její blog a v tu ránu jsem si její styl psaní oblíbila. Takže když byla první možnost objednat si její knihu, tak jsem neváhala. A to u mě vůbec není obvyklé! Knihy si většinou nekupuji, ale počkám než to za mě udělá někdo známý, a pak si ji jen půjčím. Vyjímkou byl naposledy Harry Potter, kterého jsem si v sedmičce koupila, protože jsem ho zrovna četla furt dokola a v knihovně na mě už koukali divně, když jsem si ho půjčovala už potřetí. A už vůbec jsem si nikdy knihu neobjednala přes internet! Po objednání přišlo čekání, každý den jsem kontrolovala email, jestli se náhodou už kniha neposlala. A to i když jsem věděla, že ji ještě ani nevydali. Prostě jsem doufala, že v Martinu slyší moje čekání, a tak speciálně pro Šárku Kopeckou z Královéhradeckého kraje pošlou jeden výtisk dřív. A nejlíp po Johnim a Terce. Nestalo se. Naštěstí škola mě zaměstnala tak, že přes všechno to učení a ty ultrakrátké víkendy, kdy snad hodiny musí mít na ručičkách raketky, uteklo těch pár měsíců, jako voda.

 Byl pátek dvacátého a já seděla na lavičce před anglickou učebnou a četla si slovíčka, když mi přišla SMS, že kniha byla odeslána. Vykřikla jsem v duchu radostí a pusou mi vylétali asi všechny slovíčka pryč, jelikož jsem je do jednoho zapomněla. Podle mých výpočtů jsem se dobrala k tomu, že by tu mohla být už v pondělí. Víkend utekl a já v pondělí po exkurzi, která skončila už okolo půl jedné, čekala u táty v práci. Dělala jsem, že se učím zeměpis, ale doopravdy jsem furt po očku nahlížela na mobil, jestli nepřišla zpráva, že už na mě v Zásilkovně čeká. Když už se blížila čtvrtá hodina, začala jsem to trochu vzdávat a přemýšlela jsem, jestli nepoběžím raději na autobus. Naštěstí jsem vyčkala a o půl páté jsem už knihu držela v ruce a začala číst prvních pár stran. A kdybych nemusele chodit na záchod, jíst a spát, tak ji čtu nonstop. 

Kniha je o životě Terezy na severu, které doplňuje vzpomínkami na dětství. Je velmi čtivá a všem (víc ale asi holkám) můžu vřele doporučit. Po přečtení knihy budete mít chuť vydat se na sever, začít si plnit své sny, užívat si života, vážit si ho. Dokonce jsem si i v knížce zamilovala Prahu. Prahu já totiž normálně nemusím, je na mě moc uspěchaná a zmatená, vždycky se vydám druhým směrem, než mám jít. Taky to změní pohled na všechny ty slavné lidi, u kterých si řeknete, že jim všechno spadlo samo do kapsy. Přestanete si říkat, že oni prostě měli štěstí. Na Terčině životě totiž uvidíte, že všechno si vydřela a že z těch svých šlehačkových oblak taky často spadla a dala si na nos. A také si uvědomíte, že vše není tak špatné, jak to ze začátku vypadá. A navíc celá kníha je plná nádherný obrázků, Terky a Johniho. Ráda bych tu vypsala do puntíku, co se mi na té knize líbilo, ale zaprvé by to byl až moc dlouhý článek a zadruhé bych vám zkazila to překvapení. Řeknu jen to, že při čtení knihy jsem se chvilkami smála a chvilkami bulela. Musela jsem v autobuse, když jsme jeli do Bohnic (znovu opakuju, že to byla jen exkurze, a že si mě tam naštěstí či bohužel nenechali), vypadat divně. I když se mi zdá, že tak pohlížejí většinou na všechny, kdo čtou knihu.

Pokud přemýšlíte o koupi knihy, tak jsem si všimla, že v Praze ji už v knihkupectví měli a v jiných městech nevím, a nebo jděte na Martinus, kde jí prodávají s 20% slevou, ale musíte ještě počítat s poštvoním. (Ráda bych napsala, jak tak blogerky píšou, že při zadání kódu zivotmezikockami obdržíta slevu, ale lhala bych 😀.) V knihkupectví stojí myslím 299 Kč a v Martinu 240 Kč.

  

 Pohoda u čtení doma.

Šlehačková oblaka na výletu v Praze.

 Trošku jsem doufala, že Terezu ve městě potkám.