Budu mladá maminka

aneb čekáme rodinu

V pátek ráno jsem se při pohledu do zrcadla zhrozila. Moje břicho už je velké tak, že to snad musí vědět každý a nebo si minimálně musí všichni myslet, že jsem našla oblibu v různých sladkostech. No ono i v těch sladkostech je trochu pravdy, ty bych teď mohla jíst plnou pusou a nejlíp k nim ještě přikusovat něco moc slaného, abych to vyrovnala. Ale tak když mi přítel furt kupuje nějaký dobrůtky... Jinak aby jste to špatně nechápali, tak asi trochu přeháním. Trochu to zní, jak kdybych každý den snědla kilo čokolády a že musím mít snad už deset kilo navrch. Pravda je ale trošku jiná... A v tomhle článku se pokusím odpovědět na všechny nejčastější dotazy, které jsem už od pár "zasvěcených", kteří o mém stavu vědí, dostala. Protože vím, že jich ještě dost takových dostanu...

Plánovali jste to? Je to dítě chtěný?
Už od mala jsem tušila, že dítě budu chtít brzo a ne až někdy po třicítce, jako je teď in. Takhle brzo jsem to ale nikdy neplánovala. Chtěla jsem nejdřív po střední. Měla jsem prostě vysněné, že nejdřív budu mít krásnou malou svatbu a po ní si pořídím dítě a takhle jsem to řekla i přítelovi. Takže dítě plánované na teď nebylo. Chtěné ale je, protože kdyby jsme ho nechtěli, tak bych si ho nenechala.

Jak to budeš mít se školou?
Třeťák mám v plánu normálně dochodit, pokud těhotenství bude probíhat dál bezproblémově. Jedině teda nebudu chodit na tělocvik, který mám nyní už zrušený. Můj plán je dochodit ho klidně i se čtyřkami, ale hlavně ho dodělat.
Jelikož mám ale termín na konci září, tak čtvrťák už bude trochu horší. Vím, že kdybych si o rok maturitu odložila, tak to nic nevyřeší. Dítě by do školky stejně nevzali a navíc si ho chci vychovat sama a ne strčit ho někomu na starost. Takže maturitu chci udělat s mojí třídou, proto jediná možnost je individuální plán. Jak přesně to bude probíhat ještě nevím, ale moje škola zatím vypadá velmi ochotně, za což jsem vděčná. Vím, že učení s dítětem půjde těžko, ale budu to muset dát...

V kolikátým jsi měsíci?
Nyní jsem nějak v 17. týdnu, což je podle lunárního začátek pátého měsíce. Podle kalendářního to je měsíc čtvrtý, takže záleží na tom, jak se to bere. Já se v tom sama nevyznám. Navíc ze začátku jim to vycházelo podle data PM o týden jinak, než podle velikosti plodu, ale nakonec v těhotenské průkazce mám TP podle PM a to je 30.září. Takže z toho chytrá moc nejsem.
Tak zase změna, dnes (23.4.) mi tam napsali nový datum 6.10., takže jsem teď 16+2tt 😶

Už víš pohlaví?
Tak tohle je oblíbená otázka mého bráchy, který se mě za den zeptá klidně pětkrát. Opravdu nevím, jak si myslí, že funguje zjištění pohlaví dítěte, ale asi se domnívá, že to umím vyčíst z dlaně. Já to ještě nevím. Ale podle těch babských rad a podle mého pocitu to vypadá na holčičku, protože ty prý berou krásu a mě se strašně zhoršila pleť i vlasy... Ale samozřejmě si s tím nejsem jistá a je mi to celkem jedno, co to bude. Zvědavá ale jsem a říct si to asi i nechám, protože se mi ty neutrální věci moc nelíbí. Vtipný je to, že mám sice pocit, že to bude holka, ale v obchodech se koukám po modrých věcech, ale to bude asi tím, že modrou barvu mám ráda 😅.
Na tomhle se bohužel ještě nic nezměnilo 😕

Máš nevolnosti?
Ráda bych řekla, že se mě úplně vyhly, ale to bych kecala. Ze začátku se mi zvedal žaludek z každého pachu. A nejhorší to bylo v jídelně. Většinou jsem to vydržela... Ale když mamka dělala kvasnicovou pomazánku, tak jsem na záchodě strávila dobu. Teď už je to ale stokrát lepší. A já si konečně můžu užívat to (prý) nejkrásnější období...

Máš chutě?
Tak do nedávna jsem měla spíš nechutě. Jediný, co jsem od začátku mohla byli špagety jen s máslem a pomerančový džus. A proto jsem tak trochu nevhodně oslovila pana, který nandává jídlo ve školní jídelně, jelikož mi odmítl dát je bez omáčky, takže já ty špagety mohla leda tak vyhodit, jelikož z většiny omáček ve školní jídelně se mi dělá špatně. On to ale samozřejmě nevěděl a netušil, že se ve mně teď hormony bouří, takže se teď v jídelně bojím, aby mi do jídla neplivl. 😌 Teď se ale k mým chutím přidala čokoláda, caprisone, ruská zmrzlina a co nejvíc slané korbačiky či popcorn... Problém je, že zelenou zeleninu nemůžu ani vidět (výjimkou je okurek), takže té jím o hodně míň, než bych měla.

Kolik jsi už přibrala?
Vůbec nic... Spíš jsem zhubla, ale nevím jestli jsem předtím vážila 60 kg nebo 62 kg. Při posledním vážení u doktorky jsem ale měla 58 kg. Teď jsem se dlouho nevážila, ale tipuji, že nad 60 to ještě nebude, ale uvidím zítra při kontrole.
Tipla jsem to dobře, mám teď 59 kg 😄

Jsi šťastná?
Tak tohle je moje nejvíc oblíbená otázka, na kterou se ptá snad úplně každý... Ne ta mě fakt vytočí, jelikož v tu chvíli nevím, co mám na to říct. Já totiž sama odpověď nevím. Právě se totiž ve mě bouří hormony, takže nálada se mění co pět minut... Ale tak samozřejmě nejsem hyena, abych se na dítě netěšila... Ale nevím co brát pod pojmem šťastná... Nevím, jestli to lidi myslí ironicky, nebo co chtějí po téhle otázce slyšet za odpověď. Protože většinou, když odpovím jo, tak hned berou, že jsme to plánovali a jsem za nezodpovědnou, protože nemám ještě střední. Ale když řeknu, že jsme to neplánovali, tak jsem zase nezodpovědná, protože se neumím chránit. Prostě jsem za nezodpovědnou tak i tak. A kdybych odpověděla ne, což teda nikdy nedělám, tak by mě měli za hyenu a dostala bych vynadáno, že jsem si to dítě neměla nechat. Takže k tomu můžu říct jen to, že na dítě se těším, mám ho ráda už teď, ale tyto pocity doplňuje i strach ze všeho, strach, že to nezvládnu, že dítě mě nebude mít rádo. Ten strach bych ale asi měla jak teď v osmnácti, tak i po dvacítce, dokonce i ve čtyřiceti. Tento strach má podle mě každá budoucí máma.

To si neumíš představit jak to bude těžký.  Jako myslíš, že to dáš?
Tahle "otázka" naštěstí není tak obvyklá, ale už se taky objevila. A srazila mi vždy sebevědomí. Na to nejde fakt odpovědět nic... Vím, že to bude těžký, a ano, neumím si představit jak moc. A co si myslím? Upřímně doufám, že to dám. Vím, že dítěti nebudeme moc kupovat veledary, brát ho na dovolenou na Maledivy, kupovat mu oblečky za tisíce... Ale ani mě to neštve. No a co, že bude mít věci z druhé ruky? No a co, že budeme trávit dovolené v ČR? Znám pár lidí, kteří si můžou dovolit vše na co si jen vzpomenou a stav jejich konta je věc, kterou se nejraději chlubí, ale i přesto se mi nezdají šťastnější než ostatní. Jejich rodiče většinou je jako malé strčili na starost někomu jinému a budovali kariéru. Já svoje dítě chci ale učit lásku k jiným věcem, než k penězům a drahým darům. Chci, aby milovalo Česko, přírodu, aby bylo skromné, milé a vychované, aby mohlo v dospělosti vzpomínat na chvilky s rodiči a ne na to, jak mu rodiče místo pozornosti dávali dárky... Protože to je víc než peníze. A navíc já sama nejsem zvyklá žít v nějakým velkým bohatstvím a co si tak pamatuji, tak s panenkou z polínka, kterou jsem si sama vyrobila, jsem si vyhrála víc než s barbínami..


Tak to jsou asi ty nejvíc obvyklé dotazy, kdyby jste se ale chtěli na něco ještě zeptat, tak se ptejte. Samozřejmě na všechny otázky, pokud nebudou podobné těm posledním dvěma, odpovím.

Tak a tedy je ten můj obří břich 😅