Můj druhý trimestr

Druhý trimestr je období mezi 14. a 27. týdnem těhotenství a je to většinou i období, kdy si plně uvědomujete těhotenství. A taky aby ne, když dítě o sobě většinou už začíná dávat dost vědět a váha stoupá. Je to třináct týdnů různých změn a dvou důležitých vyšetření - velký ultrazvuk ve 20. týdnu a test na těhotenstskou cukrovku. A já samozřejmě obě vyšetření podstoupila.

Na velkým ultrazvuku jsem ale kvůli malé chybě, kdy mě objednali podle PM a né podle TP, byla o týden dřív. Doktorovi se to sice nelíbilo, ale i tak mě vyšetřil. Což jsem ráda, jelikož Petr si kvůli tomu vzal v práci volno, takže kdyby mě vyhodili s tím, že mám přijít příští týden, tak bych se radostně netvořila. Toto vyšetření vyšlo naštěstí dobře, jen pohlaví dítěte jsme nezjistili, protože mělo nožky přes sebe a vystrkovalo leda tak zadek. 

Na testu na těhotenskou cukrovku jsem byla někdy v půlce 23. týdnu (zase zřejmě o týden dřív, podle internetu). Tam mi hodnoty vyšly hraniční, takže občas docházím do diabetologické poradny a musím si párkrát denně kontrolovat cukr glukometrem. Jinak ale jelikož mi to nevychází špatně, tak kromě omezení sladkostí naštěstí nemusím držet speciální dietu.

Jelikož je druhý trimestr plný změn, přišlo i pár nových problémů. A to například bolest a motání hlavy, zadýchání při vyjití schodů ve škole (hodněkrát jsem si myslela, že z šatny do druhého patra snad nedojdu), velká přecitlivělost (pláč je téměř na denním pořádku) a křeče do lýtek (ty mi začali v 21. týdnu a objevují se v noci, takže se pak moc nevyspím) a taky se mi začalo hůř spát a to jak kvůli těm křečím, tak i kvůli tomu, že drobek se celkem dost v tom břiše převaluje.

Jak se každá budoucí maminka těší, až dítě začne kopat, tak já nebyla výjimkou, takže když na konci 19. týdne jsem cítila kopanec jsem se dost radovala. Jenže to mi nikdo neřekl, že bude kopat skoro furt a většinou přímo do močáku. Občas mi přijde, že jich tam je snad i víc (tipovala bych tak osm). A taky jsem ještě nepřišla na to, jestli kope, když se mu něco líbí nebo naopak, ale ve škole teda kopalo dost (hlavně při volitelné matice). A pak taky když sním nějakou sladkost a nebo když si lehnu. Ale když chci ukázat Péťovi, jakého máme nezbedu, tak většinou rázem přestane... Ale nemyslete si, že si stěžuju! Samozřejmě jsem za každý kopanec ráda, protože je od mého pokladu! 

V druhém trimestru prý dítě začíná slyšet, a tak k bříšku každý den mluvím. Taky se snažím  pečlivě mazat, ale jsem celkem zapomnělivá, takže na to často zapomenu. 

Přibírání se mi dlouho vyhýbalo, ale když jsem se koukala do mamčiny těhotenské kartičky, zjistila jsem, že to opravdu máme v rodině. Mamka první kilo přibrala až v 21. týdnu! A babička prý u porodu vážila o dvě kila míň než před těhotenstvím. Já jsem se teď v 27. týdnu teprve dostala na původní váhu. Je to možná i tím, že nemám žádné extra chutě na nějaké prasárny a většinou mám chuť na ovoce, kterého je teď na zahradě habaděj. Dále teda na sýry (často na pološtiepok či korbáčíky - děkuju Vám Slováci, že máte tak skvělé sýry!) a to je asi tak vše. Ale tak ještě zbývají do termínu 3 měsíce, takže nakonec třeba budu mít navrch 20 kg...

Také přišlo shánění věcí na miminko. V naší výbavě se zatím nachází dost minioblečků (nové i zděděné), kočárek po mým bráškovi (který už se teda v něm dávno nevozí, jelikož mu je už čtrnáct let a je o dost vyšší než já), vaničku (taky po bráškovi), koš na spaní (překvapivě taky po bráškovi - jsem tak ráda, že si rodiče  většinu věcí nechali), dudlíky (ty jsou samozřejmě nové, většinu kupovala moje sestřička), lahvičku ( taky kupovala sestřička) a pak ještě autosedačku a plínky (to jsme dostali od Péťovi maminky). Výbavička samozřejmě není ještě kompletní a zbytek začnu shánět teď o prázdninách.

Jak už jsem psala, tak příští rok nebudu chodit normálně, ale budu mít individuální plán, takže jsem musela podat žádost o jeho vytvoření.  Ale to jak bude přesně ten plán vypadat, se dozvím až v září.