Rajská tisíckrát jinak

Ne, nejdu psát novou kuchařku. Omlouvám se všem milovníkům rajské, kteří se už těšili na nový recept! 😀 Tento článek bude úplně o něčem jiném a to o školní jídelně! Nerada (opravdu nerada) si stěžuji, ale tohle mi už dlouho léží v žaludku...  Školní jídelna mě ovlivnila v mnoha věcech víc než škola. Díky jídelně nenávidím spoustu jídel, které jsem měla ráda. A samozřejmě jídla, která jsem nenáviděla, ... stále nenávidím! Jednu věc ale pracovníkům školní jídelny opravdu závidím. A to jejích kreativitu s kterou vymýšlí názvy jídel! Pro oko cizince se zdá, že každý den máme nové a nové omáčky, ale doopravdy máme jen UHO (univerzální hnědá omáčka) či rajskou. Rajskou nemám vůbec v lásce, ale díky jejich kreativitě se mi párkrát na talíři objevila. Kreativitu bohužel znají jen názvy jídla a né jídlo samotné... Třikrát v týdnu máme rizoto (pokaždé jinak se jmenující) či bramborové špalíčky... Naštěstí se vždy najde jídlo, které se dá alespoň strávit. Co se ale vůbec strávit nedá jsou někteří, kteří nám jídlo servírují (v jejích případě hází) na talíř...  "Prosím bez omáčky!" asi slyší jako "Dejte mi kupu omáčky přímo doprostřed talíře!" ... Takhle to ale slyší jen u žáků...

Ale přece jen co nás nezabije, to nás posílí! 

Abych Vám nezkazila náladu, tak vám pošlu trochu jara! 🌷🌷