Taková normální neděle

"Dnes už se musím opravdu učit!" řekla jsem si ráno a ještě na hodinu ponořila do říše snů.😄 Po druhém probuzením jsem přelezla z postele přímo na gauč, kde na mě skočila kočka a hned usnula. A přece nebudu budit to nevinné stvoření, jen kvůli nějákému učení...😃 Vydržela na mně ležet víc než hodinu a vydržela by déle, jen kdybych nepotřebovala tak nutně na záchod... Když jsem se vrátila, kočka nikde! A tak začalo pátrání, jestli jsem ji někde nezavřela... V žádném pokoji nebyla, nebyla ani na křesle či pod ním! Po čtvrt hodině úporného hledání jsem to vzdala a sedla si zpět na gauč. A co nevidím! Zpod deky vykukuje chlupatá tlapka. Ta potvora si klidně spí a já o ní měla strach!

Najednou byl čas oběda a já stále sešit neotevřela! Po obědě jsem dostala nabídku jet k babičce, a tak jsem si zbalila učení a jela! U babičky byly ale děti od sestřenky a tak sešit zase zůstal zavřený.. U babičky mě překvapila jedna věc! Děti jezdily na tříkolce, na které jsem jezdila i já, ségra i táta, a tak jsem si uvědomila, jak předtím dělali kvalitní věci... Je to hrůza, že by mělo být vše čím dál víc kvalitní, ale není... Protože děti byli plné energie, vytáhly jsme je na procházku. Celou dobu vydržely běhat, povídat si a pošťuchovat se, a tak já teď unavená, nenaučená píšu článek! ("Teď už se ale opravdu jdu učit!")