Můj první trimestr
Dnes jsem zabloudila zase na svůj blog a zjistila jsem kolik lidí si minulý článek přečetlo a docela mě to překvapilo. Takhle velké číslo jsem nikdy na blogu neměla! 😂 Takže jsem chvilku přemýšlela a rozhodla se, že když je tolik lidí na tohle téma tak zvědavých, že napíšu nový článek do sbírky moje těhotenství. Tentokrát o svém prvním trimestru, který je, jak jsem dnes docela s překvapením zjistila, už fakt hodně za mnou.
První trimestr je období od začátku těhotenství do 13.týdne. A já abych řekla pravdu, tak na gynekologii jsem šla až když jsem byla někde v 6+4tt, takže jsem vlastně půlku tohoto času o tom nevěděla. Prostě mi nepřišlo divný, že se mi opozdila menstruace. Měla jsem zkoušky z autoškoly, písemky ve škole se množily a přece jen kolikrát jsem byla zbytečně nervozní, tak proč být teď, že? Jenže 50. den pryč a ta mrcha furt nikde. Takže přišlo volání na gyndu (o velké přestávce ze školního záchodu, takže nervozita level milion) a čekání (samozřejmě jsem nevydržela a udělala si ještě předtím test). V tu dobu mi začali nějak větší nevolnosti nebo jsem je začala minimálně víc vnímat. Na gynekologii mi udělali hned ultrazvuk. Na tom už byla samozřejmě vidět malá plavající fazole. Tu jsem si vyfotila (nešla jim totiž tiskárna), abych měla něco, čím bych to oznámila rodičům. Ta fotka je ale dost nekvalitní, byla jsem v šoku, klepaly se mi ruce. Objednali si mě tedy znovu za dva a půl týdnu. I přes to že jsem si hned na začátku řekla, že bych na potrat nikdy nešla, začala jsem o tom přemýšlet. Přítel tuhle myšlenku rychle zahnal, prý nechtěl riskovat, že bychom neměli dítě pak třeba vůbec.
Jelikož všechno špatné se prý rychle zapomíná, takže si teď už ty dny, kdy jsem ráno nemohla nic pozřít, jak se mi zvedal žaludek, nepamatuji. Vím jen, že jsem tenkrát říkala, že to nejsou žádné ranní nevolnosti, ale pěkně celodenní. Špatně mi bylo vždy třikrát denně - ráno, v jídelně při oběde (jak mi to jídlo smrdělo...) a pak ještě večer. Většinou ale stačilo vypít sklenici studené vody a přešlo to, ale občas jsem musela i strávit čas nad záchodovou mísou. Nikdy jsem ale nepoužila ten čípek, který mi doktor předepsal. Neumím si totiž představit, že bych si v tu chvíli ještě měla něco strčit no víte kam... Taky se mi strašně točila hlava a bolely mě prsa. Váha místo stoupání celkem klesala, zhoršila se mi pleť a byla jsem strašně bledá. Ségra se mi smála, že jsem teď strašně ošklivá, což samozřejmě pod vlivem hormonů bylo jak prapor na býka. Jinak nebýt těhto problémů, tak si ani neuvědomuju, že nějaké dítě čekám.
Na gyndě jsem byla ještě potom dvakrát a jednou v nemocnici na prvotrim. screeningu v 11.týdnu. Na té třetí prohlídce jsem se s radostí oznamovala, že mi konečně není špatně a při odběru krve jsem se jim tam pozvracela.😷 To bylo ten den, kdy jsem šla i na screening. Na něm vyšlo vše dobře a já v ruce konečně držela těhotenskou průkazku a první vytisklou fotku z ultrazvuku. Kdybych teda nemusela z ordinace vylítnout jako blesk, jelikož přivezli nějakou těhotnou, která na tom byla špatně, tak odcházím i poprvé s úsměvem.
Od té doby už nevolnosti nemám (musím zaťukat😌), jen občas nemám vůbec chuť na jídlo. Ale to už patří do druhého trimestru. Takže o tom zase příště!
Já 11. týden 🤰
První trimestr je období od začátku těhotenství do 13.týdne. A já abych řekla pravdu, tak na gynekologii jsem šla až když jsem byla někde v 6+4tt, takže jsem vlastně půlku tohoto času o tom nevěděla. Prostě mi nepřišlo divný, že se mi opozdila menstruace. Měla jsem zkoušky z autoškoly, písemky ve škole se množily a přece jen kolikrát jsem byla zbytečně nervozní, tak proč být teď, že? Jenže 50. den pryč a ta mrcha furt nikde. Takže přišlo volání na gyndu (o velké přestávce ze školního záchodu, takže nervozita level milion) a čekání (samozřejmě jsem nevydržela a udělala si ještě předtím test). V tu dobu mi začali nějak větší nevolnosti nebo jsem je začala minimálně víc vnímat. Na gynekologii mi udělali hned ultrazvuk. Na tom už byla samozřejmě vidět malá plavající fazole. Tu jsem si vyfotila (nešla jim totiž tiskárna), abych měla něco, čím bych to oznámila rodičům. Ta fotka je ale dost nekvalitní, byla jsem v šoku, klepaly se mi ruce. Objednali si mě tedy znovu za dva a půl týdnu. I přes to že jsem si hned na začátku řekla, že bych na potrat nikdy nešla, začala jsem o tom přemýšlet. Přítel tuhle myšlenku rychle zahnal, prý nechtěl riskovat, že bychom neměli dítě pak třeba vůbec.Jelikož všechno špatné se prý rychle zapomíná, takže si teď už ty dny, kdy jsem ráno nemohla nic pozřít, jak se mi zvedal žaludek, nepamatuji. Vím jen, že jsem tenkrát říkala, že to nejsou žádné ranní nevolnosti, ale pěkně celodenní. Špatně mi bylo vždy třikrát denně - ráno, v jídelně při oběde (jak mi to jídlo smrdělo...) a pak ještě večer. Většinou ale stačilo vypít sklenici studené vody a přešlo to, ale občas jsem musela i strávit čas nad záchodovou mísou. Nikdy jsem ale nepoužila ten čípek, který mi doktor předepsal. Neumím si totiž představit, že bych si v tu chvíli ještě měla něco strčit no víte kam... Taky se mi strašně točila hlava a bolely mě prsa. Váha místo stoupání celkem klesala, zhoršila se mi pleť a byla jsem strašně bledá. Ségra se mi smála, že jsem teď strašně ošklivá, což samozřejmě pod vlivem hormonů bylo jak prapor na býka. Jinak nebýt těhto problémů, tak si ani neuvědomuju, že nějaké dítě čekám.
Na gyndě jsem byla ještě potom dvakrát a jednou v nemocnici na prvotrim. screeningu v 11.týdnu. Na té třetí prohlídce jsem se s radostí oznamovala, že mi konečně není špatně a při odběru krve jsem se jim tam pozvracela.😷 To bylo ten den, kdy jsem šla i na screening. Na něm vyšlo vše dobře a já v ruce konečně držela těhotenskou průkazku a první vytisklou fotku z ultrazvuku. Kdybych teda nemusela z ordinace vylítnout jako blesk, jelikož přivezli nějakou těhotnou, která na tom byla špatně, tak odcházím i poprvé s úsměvem.
Od té doby už nevolnosti nemám (musím zaťukat😌), jen občas nemám vůbec chuť na jídlo. Ale to už patří do druhého trimestru. Takže o tom zase příště!
8. týden - zde už vypadá jak něco mezi člověkem a medvědem 🐻
11. týden - první vytisklí ultrazvuk a taky poslední, který mám 👽
Komentáře
Okomentovat