Co pro mě znamená dělat "učitelku"

   O tom že budu vést kroužek jsem přemýšlela už delší dobu, ale teprve před rokem jsem začala z myšlenky dělat skutečnost. A abych řekla pravdu, tak to bylo díky příteli, který chtěl převzít kroužek po holce, která ten rok odmaturovala, ale nechtěl sám chodit na kurzy, atd... A tak začalo domlouvání jaký kroužek povedu. Protože chovatelský kroužek si zamluvil přítel, rozhodla jsem se pro výtvarný (příští rok ale převezmu chovatelský). Byla jsem natěšená až budu vést bandu dětí a vyrábět s nimi různé velkolepé výtvory. Protože je potřeba mít "papír" na vedení kroužku, od září jsme nastoupili na 40 hodinový kurz pro získání pedagogického minima. 

    V říjnu nám začal kroužek. Kouknu na výpis přihlášených dětí. Místo bandy jich tam je jen pár (a to doslova). Byla jsem zklamaná. Kroužek se ale otevřel, abych mohla dodělat pedagogické minimum (kvůli závěrečné práci a pohovoru o ní). Nakonec to ale nebylo vůbec špatné a kroužek mě mnohému naučil. A třeba i v budoucnosti mi to dá nějáké plusové body, až si to dám do životopisu. 

     Příští týden bohužel proběhne už poslední kroužek. A já se budu muset rozloučit (naštěstí jen na prázdniny) s činností, která mě tak naplňovala. Zjistila jsem důležitou věc, že za celou dobu jsem tu brigádu nedělala kvůli penězům (i když jsem je samozřejmě dostávala). Žádný kroužek jsem si neřekla, že tam jdu jen abych si vydělala. Vždycky jsem tam šla s tím, aby jsem zase zlepšila den sobě i dětem. A dovolím si doufat, že se mi to snad i většinou povedlo! 😊

     I přes to nevím, jestli se tomu budu věnovat i v budoucnosti. Otázka totiž je, jestli bych to za pár let nezačala opravdu brát jen jako zdroj peněz a nadšení by se nevypařilo... 

Pár fotek z kroužku (inspirace většinou z pinterestu):

P.S.: pro více fotek z mého života sledujte můj instagram.