Naše velká "rodinka"

     Moje láska ke kočkám začala už když jsem byla malé dítě. Vrstevnice ze školky básnily o ponících a mně stačilo méně náročné zvířátko - kočička. Doma jsme měli psa, který mamce jako mazlíček stačil, tak kočka nepřicházela v úvahu. Celé roky trvalo mouzování, které většinou končilo stejnou větou: "Koťátka máte u babičky. Nám stačí Endíček (pes)!". Jednoho dne, to mi bylo asi jedenáct let, tatínek přinesl domů malé vyhublé koťátko. Nějaký necita ho vyhodil do příkopu. Kotě jsme vypiplali a pojmenovali Max. Chudák ale každou chvíli dostal nějáký ten záchvat a  hlavu nosil pořád na křivo. Jednoho dne se nám už nevrátil. Bylo to pro mě hrozné období. Endy nám umíral na rakovinu, Maxík se nevrátil,...

     Jednoho letního večera, o pár let později, mamka seděla na zahradě. Někde ze tmy se ozvalo žalostné mňoukání. Začalo veliké pátrání odkud vychází, když najednou zpoza plotu vyskočilo malé, čistě bílé, chundelaté koťátko. Ptali jsme se v okolí jestli někomu nepatří, ale nikdo o něm nic nevěděl. Tak jsme si ho nechali. Bohužel jsme museli odjet na dovolenou a nechat koťátko týden na starost tetě. Když jsme se vrátili kotě nikde. S bratrem jsme to pěkně ořvali. Táta teda učinil rozhodnutí- vyrazili jsme k babičce a vzali jsme si od ní kotě, co se tam nedávno přitoulalo - naší strakatou krasavici Lízinku.

Uběhl týden a vrátilo se nám i to bílé koťátko. Bylo celé zablešené. Hned ten den jsme zjistili, že si ho chtěli přivlastnit sousedi, a tak ho zavřeli k slepicím do kotce. Takhle se nám ho snažili vzít ještě několikrát, ale to chytré kotě jim vždy uteklo, tak to vzdali. Kotě konečně bylo naše. Pojmenovali jsme ho Snížek. Aby těch koček nebylo málo, tak jednoho večera si přitáhli kamaráda - mourovatého kocoura, který je ale do teď velice plachý a chodí k nám jen na jídlo a prospat se. Protože ho vyleká sebemenší zvuk, tak ho brácha začal nazývat Šmudla a to mu už zůstalo.

Uběhl nějaký ten čas a naše Líza přišla březí. Narodili se jí 4 koťata - jedno umřelo (neumělo pít z cecíku), jedno jsme prodali a dvě nám zůstali - černý kocourek Čertík a flekatá kočička Sníza. Pro mamku tohle byla poslední kapka... Plán byl jasný. Kočky půjdou na kastraci! V plánu byli prvně i kocouři, ale táta nemohl unést, že by jim někdo ufikl kulky 😀.