Rozmazlené kočky

aneb takhle to s dětmi snad nebude 😀

Téměř každý milovník a majitel nepapírových koček to zná...  Prvotní plán, že kočky budou žít venku, skončí prvním deštěm, kdy vám srdce puká pod představou, že by váš chundelatý mazlík jen trochu namokl. A tak i přes veškeré zákazy se mazlíček vyvaluje doma v chodbě. Netrvá dlouho a kočka léží na křesle a chodí po domě, jako by ji snad patřil...  U nás bylo už jen jedno místo pasé, kam kočky za žádného případu nemohly - kožený gauč s ovčím kožichem. Líza, Sníh a Šmudla to hned pochopili a gauči se vyhýbali obloukem. Ale pak přišla ta "níčící četa".. Naše chundelaté koťátka, hned po otevření oček, začali zkoumat pečlivě okolí. Až najednou našla to božské místo, gauč! Začalo dobývání tohoto výhodného území. Statečně jsme se bránili... Ale nakonec jsme se rozloučili i o poslední místo neobydlené kočičími chlupy. A tak mi začíná pomalu docházet jedna věc: My nevlastníme kočky, kočky vlastní nás.