Jak si pořádně užít středu

  aneb konečně je tu!

     Ze spánku mě vytrhává obvykle otravný zvuk budíku, který se ale pro dnešek změnil v radost. "Konečně!" pomyslím si, promnu si oči a vyskočím z postele. Po každodenní rutině (která se skládá ze "zkulturnění se", snídaně, vyčištění zubů a jízdy autobusem) jsem konečně ve škole, která mi pro dnešek nezkazí náladu! První dvě hodiny mám výtvarku, kde dále vylepšuji "svoji zeď". Na vylepšení mi to stále nestačí a hodlám příště pokračovat (hold jsem asi puntičkář 😌 ). Další hodinu fyziky si musím opakovat větu "dnes mi škola náladu nezkazí" po nepříliš uspěšném zkoušení... Čtvrtou hodinu máme obědovou přestávku (naštěstí jen výjimečně), kterou já využiju jen k svačině (na oběd opravdu ještě chuť nemám). Pak přichází konečně důvod k radosti č.1!
    Je pět minut po půl dvanácté a před malou tělocvičnou stepuje nedočkavý dav prváků a druháků. Mezi jednotlivými skupinkami se rozhostila debata o nadcházející události. A co že je to za událost? LiStOVáNí s Lukášem Hejlíkem a Alanem Novotným. Když se trochu zaposlouchám do rozhovoru ostatních (vím, že je to neslušné😕), zjistím, že přes půl holek je velice natěšených "až uviděj toho slaďouše z Ordinace". Já na Ordinaci nekoukám a nevím moc ani o koho jde, takže mě spíš láká samotné vystoupení. V čtyřicet nás konečně pouští dovnitř a já s kamarádkou výtězně obsadím lavičku v první řadě 👏. Okolo třičtvrtě se konečně začíná něco dít. Na "podiu" se objeví Hejlík, uvítá nás, řekne nám pár slov o knize Už je tady zas od Vermese, kterou budou hrát a popřeje nám příjemnou zábavu. Celé vystoupení doprovází hlasitý smích. Novotný v podání Hitlera je úžasný a Hejlík přeměňují se pokaždé v jinou postavu téměř dokonalý. Příběh zahrají sice zkráceně, ale tak poutavě, že navnadili (dle mého názoru) alespoň polovinu publika k přečtení knihy (kterou si od nich můžeme zakoupit) či zhlédnutí filmu. Někomu se sice může zdát tragikomedie o znovuprobuzení Hitlera nevhodná, ale to už je jen na pohledu dotyčného. Padesát minut bohužel uteče jak voda... Po vystoupení  nás čeká vrátit tělocvičnu do původního stavu, čeho se ujmou hlavně kluci. Holky se zatím "ujmou" Hejlíka, se kterým nafotí pár selfíček či si nechají dát autogram (já jsem bohužel až moc stydlivá😔). Pokud vás to zaujalo, můžete se kouknout na jejich stránku www.listovani.cz. (Tohle bohužel není žádná placená reklama😀!) 
    Po vystoupení pro mě škola končí (ostatní si musí užít odpoledku😀). Rychle si s přítelem skočím na oběd. Pochybuji totiž, že bude možnost se ještě najíst. Čeká mě totiž důvod k radosti č.2! Upozorňuji slabší povahy ať to raději nečtou! Vyrážím totiž na Bodies the exhibition (Pražskou výstavu opravdových lidských těl). Na jednu stranu se těším, na druhou se bojím, že mi z toho bude špatně (hodně lidí mě strašilo, že to tam smrdí a tak...). 
   Je za deset minut dvanáct a vesměs třeťáci a čtvrťáci (a já + ještě mladší sestra jedný čtvrťačky) čekají na školní chodbě, než přijde učitel. Za chvíli náš dav míří do autobusu a ve dvě už můžeme vyjet. Netrvá ani čtvrt hodiny a půl autobusu spí (já skoro taky, ale pššt😀). Za pár hodin jsme konečně na místě. Všichni rychle vyskočíme a protáhneme si polámané tělo. Chvíli trvá než se učitelé zorientují a ukáží nám správnou cestu k výstavě. Po nalezení správné budovi začne placení vstupenek, poučení o řádu výstavy (hned na prvním místě je, že se nesmí fotit), dání věcí do šatny, rozdělení nás na dvě skupinky a předání průvodkyním. Zhluboka se nadechnu a oddechnu si. Že to tu smrdí byla jen pomluva, spíš mě překvapí to teplo, které tu mají. Teměř nemůžu uvěřit, že jsou exponáty opravdu pravé, vypadají až moc obyčejně... Vše je tu rozděleno do částí podle soustav. Průvodkyně nám v každé něco řekne. Nejvíc mě dostane část s embryi a plody, kde mi je tech dětí moc líto... Po cca dvou hodinách máme vše projité a vracíme se zpět k autobusu. Cestu zpět zase většina prospí. Výstava se mi moc líbila - jak sami mají na stránkach- je to výstava která šokuje, ale i učí! Pokud by někoho tato výstava zajímala, koukněte na stránku bodies.xf.cz.