Nerozhodnost, změna...

aneb co mi duben nadělil!

    Už dobrou půlhodinku sedím nad kafem půlkou koblihy a kouskem chleba s hermelínem (nemohla jsem se rozhodnou co z toho si dát) a  a přemýšlím o čem bych mohla psát. Kavová pěna už spadla a mně víří v hlavě spoustu nápadů, ale žádný není dost dobrý, aby si zasloužil samostatný článek . Nakonec jsem se rozhodla splácat ty nejlepší do jednoho...

Zastávka

   Kdo sleduje můj IG (zde) o tom už ví. V pondělí odpoledne mi řidič oznámil, že ke mě do vesnice autobus nejezdí a musím vystoupit kus před mojí vesnicí. Celá vyjevená teda vystoupím oné zastávce a volám mamce. Ta mi oznámí, že jí to říkal i brácha. A tak dojdu domů, obalím si nervy lívanci s banánem a domácí nutelou (zde). Na JŘ se nám ukazuje, že naše zastávka neexistuje... Voláme na obec. "Nejste první kdo nám volal... Vůbec nevíme proč to tak je." odpoví nám. A tak voláme na Audis Bus, kde nám to nikdo nezvedá. Poslední možnost je tedy přímo na město. Tam je nám oznámeno, že to nějáká pání jen tak od stolu odsouhlasila. Prý u nás probíhají opravy silnice (neprobíhají a budou až max za měsíc) a je to už víc nezajímá. Prý to tak dovolil i náš starosta (lež). Takže z naší vesnice je momentálně zapadákov prvního stupňe! Bez zastávky, bez obchodu, bez všeho! To že je dvakrát dál než ta minulá mi je jedno, ale to že "nová zastávka" je jen zatáčka s cedulí, kde se nedalo za dnešního deště nikam schovat, autem tam lítají devadesátkou až na vás vycákne každá kaluž a boty i kalhoty se dají hned ždímat už trochu jo... 😡

                                  (promoklá až na kost)                                                                          (nová "zastávka"⇩)

Pochmurné počasí a já

   April si z nás dělá apríl... Počasí se střídá klidně po patnácti minutách. A stejně tak na tom byla i moje nálada. A bohužel nebyla jsem jediná, takže nastalo i víc hádek... Nejradši bych v téhle době byla zachumlaná v peřině a vše vzdála. Mamka mi řekla, že je to tim jak jsem na internetu a čtu různé blogy a sleduju instagramy, kde se každý vychlubuje tím co má a vypadá sluníčkově 24/7. A vlastně má i pravdu. Každý někam cestuje, vydá knihu, má výstavu fotek, uspěšný blog, vlastní přednášky, atd. A já sedím doma na zadku, blog čte čím dál míň lidí (poznámka taťky, že jen oni, byla docela trefná) a můžu si jen fňukat. Ale to je asi to nejhorší co udělat. A tak jsem se rozhodla to sem vypsat, abych si nehrála taky na tak sluníčkovou a ujistila vás, že pokud se taky tak cítíte, tak nejste jediný. A ještě vám chci dát jednu radu: nemyslete na to jak se mají ostatní dobře, ale na to co dělá šťastné vás. Radujte se i z maličkostí. 🌞

Novinky u koček

  Na kočky nám přišlo jaro a začínají trápit. Pár fotek jako důkaz 😁

P.S.: Sledujte můj instagram pro více fotek!😊