Ze života našich koček 4

Jaké je to být nejmenším členem kočičí party a zaroveň nejvetší dračicí? O tom by mohla povídat naše Sníza.

Sníza

"Nazdárek. Já jsem Sníza (trapné spojení jmen mých rodičů Lizi a Sněha). Jsem sice starší než bratr, ale jsem menší, proto jsem se musela naučit co nejlépe prát. Umím krásně syčet a cenit zuby a drápy. Když vidím, že někdo z "sluhů" jí, začnu se mu sápat po nohách. To ale pak dostanu přes zadek... To je pak řevu jak od nich tak ode mě. Ale já řvu vlastě pořád. Nejvíc řvu,když se mi sáhne na břicho. To jim totiž vůbec nevěřím. Už jednou mi ho nechali rozříznout! Já pak měla holé břicho a musela jsem se nudit doma. Prý abych neměla koťata! Jak by se to ale líbilo jim?! Jsem na sebe ale pyšná za jednu věc! A to že jsem si vybojovala pelíšek na vrchu záchůdku! Když mě z něho chtějí dvojnožci dostat, tak si pšouknu a to pak utíkají! To se jim pak dobu směju a zvesela se rozvaluju a peru se se svojí žirafou (plyšákem). Jako největší zábavu mám praní se s bratrem, válení se po gauči a hlasité mňoukání. Pokud jde o foťák tak ten ignoruju... 😼"

(fotka od bráchy ⇩)